...Fantazie je důležitější než znalosti. A. Einstein

Velká Británie - 1

24. dubna 2007 v 17:10 | frotix |  referáty
Povrch
Poloha, ostrovy
Velká Británie a Irsko zaujímají největší evropské ostrovy, jež se rozkládají mezi Severním mořem a Atlantským oceánem. Od evropské pevniny je dělí úzký Kanál (The Channel), u nás spíše známý pod francouzským názvem La Manche, který je v nejužším místě - v Doverské úžině - jen 31 km široký. Kromě dvou hlavních ostrovů je v této oblasti řada menších ostrovů a souostroví, takže celý soubor označujeme jako Britské ostrovy.
Největší ostrov, který bez ohledu na administrativní hranice označujeme jako Velkou Británii, má rozlohu 216 300 km2. Má tvar protáhlý severojižním směrem, na vzdálenost zhruba 1000 km. Pobřeží je neobyčejně členité zálivy různého typu (na severozápadě Skotska jsou fjordy, označované tam názvem firth nebo loch), pevnina zase místy tvoří dílčí poloostrovy. Pobřeží Severního moře je většinou ploché, s písčitými plážemi, jinde se střídají úseky skalnatých, až několik desítek metrů vysokých útesů s nížinnými náplavovými zátokami. Známé jsou bílé (křídové) útesy v okolí Doveru, v nejužším místě Kanálu. Pobřeží severozápadního Skotska (s fjordy) je hornaté a skalnaté. Z okolních ostrovů a ostrovních skupin jsou nejvýznamnější na severu Vnější Hebridy, Vnitřní Hebridy, Orkneje a Shetlandy. Z osamělých větších ostrovů je známý Man v Irském moři.
Horopis
Velkou Británii dělí britští geografové horopisně jednak na část hornatou (Highlands) na severu a západě, jednak na část nížinnou (Lowlands). Hornaté je především Skotsko, avšak jsou to hory přesahující jen zřídka výšku 1000 m. Vzhledem k tomu, že skotská pohoří vystupují přímo na mořském pobřeží nebo nedaleko od něho, působí i tyto výšky ovšem často impozantním dojmem. Jsou to hory s tzv. středohorským reliéfem, tj. mají mírně zaoblené nebo dokonce i ploché vrcholy a hřbety, ale poměrně příkré a místy i skalnaté svahy. Jsou prostoupeny hlubokými a často i těsnými údolími, která se tam označují termínem glen. Tento krajinný ráz je výsledkem činnosti čtvrtohorních ledovců, jimž vděčí za svůj vznik i četná jezera (loch, v Irsku lough), hojná nejen v horách, ale i na okolních ostrovech. Nejvyšším a současně nejrozsáhlejším pohořím ve Skotsku jsou Grampiany (Grampian Mountains nebo The Grampians: Ben Nevis, 1 343 m). Je pozoruhodné, že horní hranice lesa leží již v nadmořské výšce 400-500 m, takže lesy se vyskytují jen v údolích a na úpatí hor, zatímco vlastní hory jsou "holé", jen travnatými porosty, místy křovinami, vřesovišti a rašeliništi. Na severozápadě jsou Grampiany omezeny přímočarým zlomovým svahem, který podmínil vznik údolí přes 100 km dlouhého a těsného (Glen More). Toto údolí propojuje východní a západní pobřeží Skotska a je vyplněno jezery protáhlého půdorysu, jedním z nich je i Loch Ness, obestřené pověstmi. Také ještě severněji odtud, v nejzazším cípu Skotska, jsou vysoké hory se stejným rázem krajiny jako v Grampianách, označují se názvem Severozápadní vysočina (North-West Highlands: Carn Eige, 1 082 m).
Hlavní velkoměstská střediska Skotska Edinburgh, Glasgow a Dundee leží ve Středoskotské sníženině (Central Lowlands of Scotland). Je to kraj jen zčásti nížinný, ale nikoliv rovinný, je totiž prostoupen několika pásmy nápadných hřbetů a pahorků. Jde o jedinou hustě osídlenou a vysoce průmyslovou oblast Skotska, s několika uhelnými pánvemi.
Také jih Skotska je prostoupen horami, které už ovšem nedosahují výšky 1 000 m. Souborně se označují názvem Jihoskotská vrchovina, jejímž výběžkem je i vrchovina Cheviot na hranici Skotska a Anglie. Jakousi páteří celé severní Anglie je nízký hřbet Pennin, prostírající se severojižním směrem na vzdálenost 230 km. Svahy Pennin jsou asymetrické, západní jsou příkřejší, východní mírnější a delší, rozbrázděné hlubokými údolími. Je to geologicky velká asymetrická klenba z pískovců a vápenců. Ve vápencových oblastech vznikly nejvýznamnější krasové oblasti na Britských ostrovech (zejména v hrabství Yorkshire a Derbyshire), s velkými krápníkovými jeskyněmi, propastmi a podzemními toky. Kromě toho jsou ve vrstvách karbonského útvaru v Penninách a na jejich úpatí rozmístěny největší pánve černého uhlí. Zmínky zaslouží plošně nevelké, ale v Anglii velmi známé a navštěvované pohoří Cumbrian Mountains (978 m), při pobřeží Irského moře, je spíše známé pod názvem Jezerní distrikt (Lake District, podle názvu národního parku, zahrnujícího celé pohoří). Je to kraj s četnými jezery pozoruhodných estetických hodnot, opěvovaný básníky romantické éry.
Hornatý nebo alespoň pahorkatý je i celý Wales. Prostupují jej Kambrické hory. Jsou to horské skupiny, vysoké 700 a 800 m, jen na severu, při pobřeží Irského moře přesahují výšky 1 000 m - v horské skupině Snowdonia . Také ve Walesu jsou bohaté pánve černého uhlí, zejména na jihu.Nížinná Anglie (Lowlands) jen výjimečně přesahuje výšku 200 m n. m. Její povrch není zcela rovinný, ale je rozčleněn ve vyvýšené plošiny omezené příkrými stupni, pahorkatiny a mezi nimi roviny. Příčinou toho je geologická stavba z různě tvrdých a odolných hornin (pískovců, vápenců a křídy). Například Cotswold Hills je zvlněná vápencová plošina s příkrými svahy mezi Bristolem a Cheltenhamem, podobně Chiltern Hills jsou křídovou plošinou mezi Oxfordem a Londýnem. Mezi Londýnem a pobřežím Kanálu se prostírají nízké, ale výrazné hřbety z křídy a pískovců. Jednotvárnou nížinou je krajina Fen District při pobřeží Severního moře, jež byla až do konce 17. století močálovitá. K jejímu odvodnění a zúrodnění byli povoláni holandští inženýři, kteří zde vybudovali systém poldrů a umožnili tak zemědělské využití. Naopak jihozápadní poloostrov anglie (hrabství Cornwall a Devon) je velmi pahorkatý a vrchovinný a má většinou příkré skalnaté pobřeží. Nejvyšší vyvýšeninu tvoří pahorkatina Dartmoor (621 m) se žulovými skalními skupinami.
Vodstvo
Vzhledem k vlhkému podnebí a bohatým srážkám jsou Britské ostrovy dobře zásobeny vodami povrchovými i podzemními, ale při vysokých nárocích obyvatelstva a průmyslu na spotřebu místní zdroje většinou nedostačují a vodu je třeba přivádět ze vzdálených oblastí. Týká se to především velkoměst a průmyslových oblastí, které jsou zásobovány buď podzemní vodou z oblastí propustných hornin (pískovce, křída, vápence, štěrkopískové náplavy) nebo povrchovou, upravovanou vodou z přehradních nádrží v horách, případně přímo z řek.
Řeky na Britských ostrovech tvoří hustou a rozvětvenou síť, ale jsou krátké. Ústí do moře většinou nálevkami (estuáriemi), kolem nichž se soustřeďují nejen přístavy, ale i průmyslová střediska, a proto tam voda bývá značně znečištěná. Kromě toho mořské dmutí způsobuje na pobřežích Britských ostrovů většinou velké výškové rozpětí mořské hladiny (největší je v Bristolském zálivu - 11 m), což se projevuje na mělkém plochém pobřeží i v estuáriích dvakrát za den značným ústupem pobřežní čáry.
Na pobřeží severního moře je největší nálevka Humber, do níž ústí několik řek . Celkové povodí této nálevky zaujímá plochu 25 000 km2, tj. zhruba pětinu Anglie. Nejvýznamnějším tokem ve Velké Británii je Temže , dlouhá 239 kilometrů, která má povodí o ploše 15 300 km2 a přináší do moře v průměru 67 m3 vody za sekundu. Hlavní řekou na západním pobřeží Anglie je Severn . Řeky nížinné Anglie jsou propojeny poměrně hustou sítí plavebních kanálů (systém The English Canals), které jsou dnes jen málo využívány pro dopravu nákladů, jsou totiž technicky zastaralé a neodpovídají dnešním nárokům. Někde jsou však využívány pro sportovní a turistické cesty, k oblíbeným trasám patří Avon Ring.
Voda řek protékajících hlavními průmyslovými oblastmi je značně znečištěna. Týká se to především řek v povodí nálevky Humber, jež odvodňují průmyslovou oblast Leeds-Sheffield-Birmingham (řeky Don, Aire a Trent), a na západním pobřeží Anglie Mersey, která odvodňuje území Manchester-Liverpool.
Největší řekou v Irsku je Shannon, ústící velkou nálevkou přímo do Atlantského oceánu. Protéká několika velkými jezery v Centrální Irské nížině, s nepatrným spádem, avšak 25 km před ústím proráží soutěskou Killaloe Gorge a spád se nápadně zvyšuje. Toho využívá místní elektrárna, zásobující energií téměř celé Irsko. Irské a stejně i britské řeky mají nejvyšší vodní stavy v zimních měsících a nízké stavy v létě.
Britské ostrovy jsou bohaté jezery. největší jezera leží v irsku a téměř všechna vděčí za svůj vznik činnosti někdejších ledovců. Jezero Lough Neagh v Ulsteru je glaciálního i tektonického původu, leží ve třetihorní příkopové propadlině. Další velká jezera v Irsku jsou Lough Corrib, Erne a Derg. Jezera ve Velké Británii jsou poněkud menší, nejvíce jich je v soutěskách a horách Skotské vysočiny, např. Loch Lomond a Loch Ness. Velká skupina jezer je v oblasti Jezerní distrikt (Loch Windermere, 15 km2). V nížinné části anglie jezera nejsou. Pokud se tam vodní nádrže vyskytují, vznikly při těžbě rašeliny nebo štěrkopísku.
Rostlinstvo a živočišstvo
Britské ostrovy patří do pásma opadavých listnatých lesů. V celé západní Evropě i na Britských ostrovech jsou to především lesy dubové. Avšak lesy v současné době zde zaujímají jen nepatrné plochy. Odlesnění je výsledkem činnosti člověka od prehistorické doby, probíhalo pak v údobí keltském a římském, ale nejintenzivněji za anglosaské kolonizace. V současné době zaujímají lesy ve Velké Británii jen 7% celkové rozlohy, v Irsku dokonce jen 2,5%. Je to nejméně ze všech evropských států.
Odlesnění krajiny ve vlhkém a chladném podnebí Britských ostrovů vedlo často k rozšíření močálů, jež pak ztěžovaly nebo znemožňovaly obnovu lesa. Na písčitém podkladě se šíří vřesoviště (angl. heaths) s porosty vřesovce a vřesu, v místech s nadbytečnou vlhkostí jsou slatiny a rašeliniště (peat-bogs) s pokryvem ostřic, sítin, rákosu a rašeliníku. Slané močály se slanomilnou vegetací na mořském pobřeží se označují jako marše (marsh), močály v nálevkovitých ústích řek, které jsou v dosahu mořského přílivu a odlivu a mají proto smíšenou (brakickou) vodu, se nazývají "fen". Největší mokřady tohoto posledního typu jsou v oblasti Fen District, při zálivu severního moře, dnes ovšem většinou vysušeny a přeměněny na úrodnou půdu.
Zvířena Britských ostrovů je chudší než fauna středoevropská. Je to způsobeno nejen izolovanou polohou, ale i tím, že mnoho velkých savců bylo vyhubeno dříve než jinde, například poslední zpráva o výskytu vlka je z roku 1680, z hrabství Perth ve Skotsku. Pohoří ve Skotsku si zachovala nejdéle přírodní stav, kdy zde žil i medvěd, los, divoké prase. Ve složení zvířeny mají tyto horské oblasti řadu společných rysů se severskými oblastmi, zejména se Skandinávií (žije tam např. bělokur horský). Většímu rošíření vysoké zvěře brání nedostatek lesů, jeleni a daňci se chovají v oborách. Jinak ovšem žijí na Britských ostrovech tytéž druhy savců, ketré jsou běžné u nás, jako liška, zajíc, veverka, lasička, ježek, krtek, myši, hraboši a rejsci. Poměrně bohatá je fauna ptačí, zejména na mořském pobřeží a na souostrovích v okolí Skotska.

Ekonomika

Velká Británie je členem skupiny G7 a patří k nejrozvinutějším zemím světa. Do 20. století měla Británie svoje zásoby černého uhlí ( které jsou však již dnes vytěžené), posledních třicet let je nejvýznamější těžba ropy v Severním moři, těžařské firmy jako Shell a BP mají v zemi největší obrat. HDP na obyvatele dosahuje okolo 20 000 USD. V Londýně je druhá nejvyšší životní úroveň po Bruselu - asi 250 % průměru EU. Ačkoliv jsou Britové členy této organizace, stále si ponechávají britskou libru jako svojí měnu, k EU se staví většina obyvatelstva velice skepticky.
Zemědělství
Britské zemědělství, které v současnosti zajišťuje jen asi 50% domácí spotřeby, je orientováno převážně na živočišnou výrobu. Je to důsledek historického vývoje, neboť dříve byla na světových trzích požadována především kvalitní anglická vlna, a tak byly vybudovány (a ohrazovány) pastviny pro ovce. V 18. a 19. století se velmi rozvíjelo i plemenářství a Británie dala světu vysoce kvalitní chovy leicesterských ovcí a durhamský skot. Teprve později došlo k intenzivnějšímu rozvoji rostlinné výroby.
Dnes je pro zemědělské účely využito asi 70% celé plochy státu, tj. 19 mil. hektarů půdy. Z toho je přes 9 mil. hektarů obděláváno stále nebo příležitostně, necelých 5 mil. hektarů pak připadá na pastviny (zbytek jsou nekultivované horské pastviny). V roce 1986 bylo v zemědělství zaměstnáno 1,5% obyvatelstva a zemědělská produkce činila 2,1% hrubého národního důchodu.
Živočišná výroba
V roce 1986 se v Británii chovalo 12,8 mil. ovcí a 7,9 mil. prasat. Polovina zemědělské produkce je v rukou asi 39 500 velkostatkářů (s 3-5 zaměstnanci), zbytek připadá na menší usedlosti a podniky (středních statků, se 2-3 zaměstnanci je přes 50 000, malých statků je necelých 60 000, jejich počet se neustále snižuje).
Rostlinná výroba
Je zaměřena na pěstování obilovin (pšenice se ročně vypěstuje 14,96 mil. tun, ječmene 14,07 mil. tun a ovsa 5,5 mil. tun), velké plochy jsou osévány řepou (roční produkce 9,02 mil. tun) a bramborami (7,4). Pro rostlinnou výrobu je charakteristická velká mechanizace. Přitom farmáři nemusí být vlastníky strojů, ale podle potřeby si je půjčují ve velkých střediscích, kde se zároveň starají o jejich údržbu. Významné je pěstování ovoce (na ploše 78 000 hektarů), zeleniny (180 000) a květin (na 16 000 hektarů). Velké plochy jsou vyhrazeny pro luštěniny, řepku, len a chmel. V poslední době se rozšiřuje i pěstování hub. Velké plochy půdy zaujímají skleníky (pro sadařství - choulostivé druhy - i i zahradnictví). Jejich plocha se odhaduje na 2 500 hektarů.
Lesní hospodářství
Lesy zaujímají plochu asi 2 mil. hektarů. Jde především o lesy listnaté (buk, dub), ale je dost i jehličnatých (smrk, borovice, modřín). Ty se, vzhledem k možnému prům. zpracování, v poslední době rozšiřují. Z celkové plochy je 60% v soukromém vlastnictví a zbytek ve státním. Přitom soukromé državy mají rozlohu až 1 000 hektarů.
Rybolov
I přesto, že Británie je ostrovní stát, nepatří mezi rybářské velmoci a ryby pro potřeby vnitřního trhu dováží. V rybném průmyslu je zaměstnáno asi 20 000 stálých a 5 000 příležitostných dělníků. Průmyslové firmy vlastní velké lodě, z nichž některé jsou vlastně plovoucími továrnami. Celková roční produkce se skládá z 80% bílých ryb (tresky, platýzi), 15% sleďů a 5% korýšů a měkkýšů. V poslední době toto odvětví prožívá stagnaci, neboť spotřeba ryb se neustále snižuje (nejvyšší byla v roce 1948, kdy na osobu a rok připadalo 13 kg ryb, kdežto v současnosti je to pouze 8 kg).
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ola Ola | E-mail | Web | 19. prosince 2014 v 12:36 | Reagovat

Poznávací zájezdy do Velké Británie jsou velmi pěkné, když je dobrá organizace http://www.redoktravel.cz/poznavaci-zajezdy/28-velka-britanie/vyhledavani/?typy=Pozn%C3%A1vac%C3%AD+z%C3%A1jezdy&lokalita=28

2 Vasquez Vasquez | Web | 5. října 2016 v 16:10 | Reagovat

expres půjčky O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama